Správné, nebo milé?

Mohli bychom položit podobnou otázku ve formě dobré, nebo (jen) hezké? Rozvoj nejrůznějších subjektivních pohledů a postojů často zastírá to skutečně hluboké a nosné. Lidé celkem bez záporných emocí diskutují o náboženství a víře, ovšem jen potud, pokud by nemuseli uznat nutnost něco změnit u sebe nebo na sobě. Tím pádem i klesá možnost pastýřů nějakou konkrétnější cestou vést svěřený lid: ten si pastýře možná vyslechne, ale nezmění u sebe nic nebo téměř nic. 

Jistěže je v každém člověku touha po dobru, po lásce ... Ale bylo by dobrá větší důslednost, abych to, co jsem poznal jako správné, také dělal a dodržoval, a nespokojoval se s mělkostí. Ani největší louže nemůže nahradit studánku poznání Boží lásky, tj. i Boží vůle a Božího zákona.