Úspěch, nebo úkol?

Poslušnost víry nám velí konat to, co si Bůh přeje, abychom konali, a vyhýbat se tomu, co se mu nelíbí. Někdy se to "plnění vůle Boží" kryje i s naším vnitřním uspokojením: člověk má radost z toho, co dokázal, zvláště, když to mělo nějaký viditelný efekt, účinek, a dostává pak tím více chuti pokračovat podobným způsobem. 

Co ale, když naše snaha a namáhání se ukazují jako neúčinné nebo zbytečné? Tam nastoupí pokušení nechat toho. Boží zákon ale platí vždy, a jestliže se nesetkáme s ohlasem u lidí, neznamená to, že na naše úsilí neshlíží Bůh se zalíbením a že pro nás za to nechystá mnohem větší odměnu, než jaká by nás čekala v případě úspěchů.

Bůh přijímá vota et opera. Tedy to, co si přejeme, abychom dokázali, i to, co jsme dokázali skutečně.